Domů
Středa, 9.06.2004
Tak cestu domů jsem přežil, jenom lidé jsou tak trochu kurwy ...
Skončil jsem směnu v práci. A s vědomím toho, že po republice bouří vše co může, jal jsem se opouštět kolegu, kterému právě v dohledu popadalo Kladno a bezdrátový spoj přes Počernice. Zatímco jiné oblasti republiky se už z větrné a dešťové smršti vzpamatovávaly a na většinách míst už el. proud fungoval a UPSky se zase nabíjely. Vedle z marketingu jsem si pro jistotu uloupil jeden deštník a vydal se na cestu domů. Čekal jsem, že nejtěžší zkouškou nyní bude počasí, déšť a množství blesků, které právě bouřily nad Holešovicemi.
Ale všechno mělo být jinak.
Deštník posloužil skvěle, neb vítr nebyl skoro žádný a pršelo už … tak akorát.
První lidská bestie …
… jdu v poklidu po chodníku ulici Komunardu, na deštníku jemné bubnovaní kapek deště … a najednou do deštníku rána jako z děla .... ruka s ním jen zapružila. Nic překvapujícího. Nějaké hovado se bavilo a vychrstávalo z okna vodu.
No nic, ustál jsem to a vše vykryl deštník. Naštěstí proud vody nešel přímo na zem a tudíž mě na oblečení nepocákal.
Trumbeřina číslo 2 …
Inu jdu dál … a koukám, od Libeňského mostu to točí tramvaj do mého směru … tak zvažuji, zvažuji, přidám do kroku a stihnu ji … ? … a nebo budu cekat při mé smůle nějakých 20 minut na další, jelikož dávkovým způsobem právě všechny tramvaje projely.
Tak jsem zrychlil a když mě tramvaj míjela, trochu jsem za ní i popoběhnul. Normálně bych ji stíhal i s rezervou. Ale tentokrát chyba lávky.
Těsně u zadních dveří zpomaluji a už už nastupuji.
V tu ránu se ale dveře zavírají, kurwa řidič ani ve svém spěchu nestihl pořádně zazvonit. Nerad bych mu křivdil, ale ten tam stal s otevřenými dveřmi fakt jen par vteřin. Využil zřejmě toho, ze z tramvaje vystupoval jediný člověk a tak se asi jen pousmál nad tím, jak naséře "nějakýho debílka s deštníkem".
Mno nic, má černá očekávání se vyplnila a tak jsem tam tedy cekal opravdu asi těch 20 minut.
Lidská obludka č. 3 …
… stojím ještě s jedním typem v obleku na zastávce pod stříškou. Taková ta pěkná prosklená stanice. A kde se vzal, tu se vzal, jede kolem taxikář.
A vzal to samozřejmě hezky v rychlosti a hezky si najel do takového toho proudu vody, který tekl podél obrubníku celou ulicí. A že to trefil zrovna u zastávky. Prostě šikulka od přírody. Deštník jsem sice před sebou stihl roztáhnout asi jen z půlky, ale zlilo mi to naštěstí jen nohy, větší část vodní sprchy jsem deštníkem vykryl. Ale béžové kalhoty byly rázem pískem a hlínou flekaté. Mno nic, ponaučení pro příště.
Po nějakých pěti minutách další auto, tentokrát ale společně s tím druhým typem včas opouštíme přístřešek zastávky a jdeme pozorovat dílo zkázy zpoza té prosklené stěny přístřešku.
A já si myslel, ze prase byl jen ten taxikář v prvním případě. Ne, opravdu nebyl. Tohle bylo extra prase a dokonce ani k tomu nepotřeboval být taxikářem. Tenhle případ si do té louže najel tak šikovně, že propláchnul celou zastávku až po střechu. Takové ty vyvěšené plánky a letáčky Dopravního podniku se jen omývaly bahnitou vodou .... mno nic. Stát tam, tak už si pak můžu jit rovnou zaplavat do Vltavy. To by totiž nezachránila ani pláštěnka.
A to bylo tak nějak za cestu z práce všechno. V metru voda netekla, ani lidé si tam nepodrážely nohy.
Ale bouřka vlastně bylo to nejmenší.
lahvoňův TrackBack: http://www.bloguje.cz/blox/tb.php/47295
Komentáře
Přidání komentáře...